Potřebují děti umět číst a psát?

Každý jsme si prožili pár let, kdy jsme ještě neuměli číst a psát. V nečtení a nepsaní spočívá rané dětství, premediální věk člověka. Málokdo si později vzpomíná, jak tehdy vnímal svět a jak vnímal-nevnímal sám sebe. Naučit se číst a psát znamená, že člověk získá přístup k papírům, co vedou lidské duše do mediálních krajin. Dnešní člověk čte a píše jako o život. Žijeme medializované, popsané a přečtené životy.

Napsal a přečetl po sobě Jan Kršňák

Čtení a psaní jsou jedna a ta samá věc. Na líci věci, při čtení, oko prochází textem a ruka si představuje, že píše. Na jejím rubu, při psaní, ruka vypravuje psaná slova a oko si představuje, že čte, co bylo a bude napsáno. Psaní je minulost a budoucnost, zatímco čtení je vždy přítomnost. Kdo se naučí číst a psát, ten není nikdy více tím, kým býval dříve. Kdo se jednou ponořil do oceánu písmen a mezer mezi nimi, ten se z něj již nikdy nevynoří. Máš papíry? Mám, neboj.

Jsme společností závislou na papírech. Papír je médium. I na něm, stejně jako na chytrém telefonu, počítači nebo cukru, může vzniknout závislost. Jde o tak hlubokou závislost, že si ji ani neuvědomujeme. Papíry jsou přirozeným obsahem našich životů. Trávíme svůj čas s hejny slepených pilin. Papíry jsou také dokumenty, smlouvy a jiné nástroje identifikace. Papíry stvrzují víc než kámen i nůžky. Jsou součástí naší identity. Není, kdo nemá občanku. Dnes jako by nebyl, kdo neumí zacházet s papíry, kdo neumí číst a psát a kopírovat a tisknout a vyplňovat a podepisovat. Co je na papíru, to je. Takový je daný zákon naší společnosti. (I když, paradoxně, není nikde oficiálně a zákonodárně zapsáno, že je povinné věřit v moc a pravdomluvnost papírů a jejich textů.)

bez nazvu V

Médiem je také text, psané slovo určené ke čtení. Médium papíru a médium textu spolu často spolupracují. Skoro před šesti sty lety médium knihtisku umožnilo nebývalé šíření psaných textů, což byl počátek závislosti západní společnosti na papíru. Dalšími médii, které se na této mediální hře podílejí jsou pošta, škola nebo komunikační média. Zdá se vám to komplikované nebo třeba nesrozumitelné? Motá se vám z těchto slabik mysl? Nikdy vás nenapadlo, že škola je médiem na šíření papírů a textů? Vždyť právě k tomu slouží kompetence psaní a čtení…

A co to vlastně znamená umět číst a psát? Na přelomu 19. a 20. století se věřilo, že dítě je nepopsaný list papíru, čistá tabule, bytost jako stvořená k celoživotní výchově ve čtení, psaní a papírování. Dnešní intelektuálové, ti, co se číst a psát naučili vážně dobře, říkají, že vše už bylo napsáno, nicméně sami píší dál. Je běžné říkat: ,,To znám, to jsem četl.“ A dělat přesný opak. Dnes je běžné nerozumět psanému textu a potit se nad sebemenším textíkem, který máme splodit.

Dnes jsem si šel nechat udělat nový řidičák. Starý mi kdysi ukradli ve Španělsku. Nepotřeboval jsem nový. Jezdil jsem autem jen velmi zřídka, a tak jsem jezdil bez řidičáku. Věděl jsem, že mě nezastaví a také jsem věděl, že k řízení nejsou papíry zapotřebí. Člověk může řídit auto, i když u sebe nemá plastikovou kartičku. Je to možné fyzikálně, společensky i morálně. Jezdím bezpečně. Tak jsem dnes objevil, že mi řidičák propadl v roce 2010. Nový si pořizuji, protože má milá má dvě děti a vozí je autem a občas by se ráda vystřídala u volantu, aby se mohla kochat krajinou a k tomu potřebuju řidičák, protože má milá mile věří, že k řízení auta je řidičák potřeba a nemá smysl se o tom doma dohadovat.

Všechny děti se přirozeně zajímají o písmena. Člověk vrůstá do světa plného čtení a psaní. Ve středověkých textech se píše o tom, že život je kniha. Nejdříve si děti jen tak čmárají na papír, později se začnou objevovat obrazy a nakonec písmena a číslovky, slova, věty a souvětí. Ve škole není nutné vyučovat čtení a psaní. Gramatika je především reklamní příběh o tvarech národního jazyka. Občané, lidé ze států, říká se, musí umět číst a psát. Ale člověk prožil miliony let, aniž by jedinkrát potřeboval něco zapsat nebo přečíst. Nečtěte, že se máme vrátit do pravěké minulosti, čtěte, že každý z nás je člověkem a teprve potom gramotným jedincem. Proč si už nedovedeme představit život bez písmenek? A když už ten Merkurův dar mezi sebou máme, proč dětem nenecháme volnost seznámit se s ním po svém?

bez nazvu II

Život je nepopsatelný. Existuje nekonečno knih, říká Godard v jednom krátkém filmu o noci časů, protože nelze napsat nic o prázdnu. Současně s výukou dětí, učíme číst a psát také naše stroje: počítače, roboty a umělé inteligence. Smysl života je nečitelný, lidské štěstí nelze vyčíst ani z nejhlubšího z románů a z hejna pojistných smluv nikdy nevzešla ani jedna životní jistota. Co je psáno, není dáno, nýbrž dáváno. Sbírku zákonů si každý z nás bere sám, je potřeba ji sebrat. Ve škole nás učí, abychom to udělali, abychom věřili hejnu státních myšlenek a vzali si je osobně, abychom se ponořili do mediální krajiny textů a papírů. Avšak ve skutečnosti se život otiskuje do lidí i beze slov a médií. Kniha života je psána jazykem, jenž se nelze naučit předem.

Nejsem zapsaný na rodném listě svého syna. Nechci to změnit, nebudu za ta dvě slova a pár podpisů bojovat, nehodlám zaplňovat svůj život přenicemi. Ta nezapsanost na mé otcovství nemá žádný vliv. V našich pohledech, pohledech jednoho muže a jednoho dítěte a jedné ženy, bohové a bohyně čtou a píší příběhy našich osudů. Jsme chodícími hejny slov, mezerami mezi nimi i řečí živého světa. Dýcháme příběhy a vydechujeme lidství. Každým z nás protéká řeka života a žádná učitelka, gramatika, syntax nebo zákon nemá sílu tu řeku dostat z jejích břehů a už vůbec ji nemůže zastavit.

Je dobré umět psát sluncem po obloze a je příjemné umět si přečíst mraky přicházející ze severu. Je dobré vědět, kde je jaká světová strana. Je užitečné psát na světlo i tmu, na emoce a na bolesti a je zábavné číst své vlastní myšlenky a papírovými sochami vyzdobit kuchyň a dívat se, jak se ty sochy namáčejí a jak opět schnou. Je zdravé číst louky, lesy nebo hladiny ledovcových jezer. Je smysluplné psát svůj vlastní život bez ohledu na gramatické chyby.

Bez názvu 7

Bookmark the permalink.

Komentáře jsou zakázány.